Tato kapitola je v knize poměrně vyčerpávající: o mnoho víc informací se mi k tématu nepodařilo vypátrat.
Určitě se najde řada věcí k doplnění ve chvíli, kdy historik Ian L. Richardon vydá dlouho očekávanou knihu, která slibuje přinést řadu nových informací a upřesnění. Do té doby se však musíme spokojit se zdroji, které jsou veřejně k dispozici už nyní, tedy několik složek z britského národního archivu a monografii od Richarda Brutona z roku 1989. Jde o na koleně vydanou publikaci, jak lze usoudit už z titulní strany:
Britská vojenská nemocnice – později přejmenovaná na Alexandřinu – byla nově otevřena teprve v srpnu 1941. Doplňovala tři hlavní civilní nemocnice v Singapuru: Obecná (General), Kandang Kerbau a Tan Tock Seng. Tady je článek o jejím dokončování, který vyšel v The Malay Tribune dne 11. července 1941:
O podobě Alexandřiny nemocnice koncem roku 1941 si dále můžeme udělat dobrou představu díky asi desítce dokumentárních snímků, které se dochovaly v australském archivu. Nejzajímavější z nich najdete reprodukované v knize, tady je několik dalších.
V britském národním archivu pak lze najít několik složek k tématu. Obsahují především písemná svědectví několika přeživších o průběhu masakru, něco úřední korespondence, a pak také dokumentaci z poválečného vyšetřování.
Titulní stránka té, která shrnuje svědectví shromážděná v roce 1946, vypadá takto:
Konečně pár ukázek ze složek z vyšetřování válečných zločinů. Takto například vypadá začátek obvinění seržanta Tondži Hanady, poručíka Tošihary Sana, Hidea Kurosavy a seržanta Codži Sakamota, vypracované v dubnu 1946:
Další dokument rekonstruuje, kdo velel jednotlivým jednotkám Mutagučiho divize, a kdo je tedy potenciálně za masakr zodpovědný.
Složka s místopřísežnými prohlášeními svědků a vyšetřovaných vypadá následovně – mimo jiné je na ní i nápis, že vyšetřování případu masakru byl vyšetřovateli odloženo 23. července 1947:
A tady je ukázka jednoho ze svědeckých prohlášení, konkrétně seržanta Jacka Wooda z R.A.M.C., který v nemocnic sloužil a v době masakru v ní byl přítomen. Uvádí, že mezi jeho kolegy-vojenskými lékaři, kteří byli japonskými vojáky zajati a odvedeni pryč, byl i desátník Dealtry. Ačkoliv Wood sám nebyl svědkem jeho smrti, o jeho zavraždění Japonci nemá na základě vyprávění několika kolegů, kterým se podařilo utéct, pochyby.
V dodatku je pak připsáno, že tři muži, od kterých slyšel ono svědectví, byli jeho kolegové z R.A.M.C. desátník Johnson, vojín Hoskins a desátník Bryer. Kromě nich se podařilo ze zajetí utéct, a díky tomu přežít, ještě kapitánovi Wallerovi a vojínovi Gurdovi. Nikdo další z asi 160 zajatých pacientů a ošetřujících lékařů masakr ze dne 15. února 1942 nepřežil…