Seznam Čechoslováků v Singapuru roku 1941

Následující informace jsem spolu s Olekem Pleškem zkompiloval z těchto dobových zdrojů: seznamu Baťových zaměstnanců v zahraničí (1944), seznamu československých občanů v Singapuru sestaveného československým konzulátem v Indii (1942), dochovaných osobních složek pracovníků firmy Baťa, dobového singapurského tisku (1935–1960), seznamu Evropanů internovaných během japonské okupace v singapurské věznici Changi (1945), dokumentů dostupných na portálech findmypast.co.uk a Australského národního archivu. Přehled je doplněn i o některé informace získané přímo od baťovských rodin.

Informace byly naposledy aktualizovány 17. září 2020.

Tento seznam je k dispozici i v anglickém jazyce / This page is also available in English.

 

Krajané pracující pro firmu Baťa

 

Adamík Jaroslav (*1910). Vyučen obuvníkem, absolvent Baťovy školy práce. K firmě Baťa nastoupil v červenci 1927, pracoval tam jako skladník. Do Singapuru odcestoval v srpnu 1938 a na novém pracovišti působil jako vedoucí jednotky. Dne 11. února 1942 se mu podařilo evakuovat do Indie, kde pak pracoval v Baťově továrně v Batapuru (na území dnešního Pákistánu). Jeho manželka Božena se synem Jaroslavem byli do Indie evakuováni spolu s třiceti dalšími ženami a dětmi už 1. února 1942. Byli umístěni v azylovém ubytování v Petersfield School v Nainitalu. Podle zprávy z roku 1946 firmu Baťa opustil a pracoval pro firmu Janda v pákistánském Láhauru (Lahore). V prosinci 1956 cestoval na lodi Queen Mary s manželkou a dcerou Pavlou z Londýna do New Yorku, v seznamu pasažérů tehdy jako poslední zemi pobytu uvedli Pákistán. V květnu 1960 pak na zaoceánské lodi Ivernia spolu s manželkou odcestoval z Londýna do kanadského Montrealu. Později se usadil v USA. Dcera Pavla dnes rovněž žije v Texasu.

Ambrož Pavel (*1912). Pocházel z Vyškova, vyučil se jako obchodní příručí. U firmy Baťa začal pracovat v říjnu 1936 jako zásobovatel a později prodavač v Jihlavě. Ještě předtím, v roce 1935, byl u Bati krátkodobě najat jako stavební dělník. V listopadu 1938 odjel do indického Batanagaru jako zásobovatel. Válka jej zastihla v Singapuru. Byl jedním z českých dobrovolníků v oddílech SSVF, kam se přihlásil 15. listopadu 1940. Podařilo se mu vyhnout zajetí ve vojenské uniformě, díky čemuž byl coby civilista během japonské okupace internován až v prosinci 1943. Spolu s dalšími krajany byl umístěn v singapurském Changi, kde jako vězeň číslo 3365 obýval celu 4.4.25; v květnu 1944 přesunut do internačního tábora Sime Road, kde byl umístěn s většinou dalších Čechoslováků v chýši č. 114. Po osvobození pak v říjnu 1945 odjel s dalšími baťovci na zotavenou do Indie. V říjnu 1947 se vrátil do Československa, kde už zůstal.

Bleha Josef (*1916). K firmě Baťa nastoupil v listopadu 1932, vychodil Baťovu školu práce a pak pracoval jako prodavač. Do Singapuru naposledy odjížděl v květnu 1939 jako zástupce vedoucího prodejny, v tamním tisku je ale zmiňován už v letech 1934 a 1937 a víme, že tam byl už roku 1932 spolu s Josefem Kramolišem. V době japonského útoku působil v Bangkoku v neutrálním Siamu (Thajsku), takže se ho válka přímo nedotkla. V březnu 1947 plul spolu s manželkou Libuší na lodi Franconia z Liverpoolu do Bombaje. V té době pracoval pro londýnskou firmu Baťa a jako cílovou destinaci své cesty uvedl Indočínu.

Boďa Jan (*1912). Pocházel od Bratislavy a u Bati začal pracovat v září 1927 jako laborant gumáren. Absolvoval Baťovu školu práce. Do Singapuru odcestoval s manželkou a synem Janem (*1937) v březnu 1939 jako vedoucí gumárenské výroby – tu měl pak na starosti ve firemní továrně v malajském Klangu. Přihlásil se do jednotek domobrany LDC, kde měl služební číslo 180. Dne 11. února 1942 se mu podařilo evakuovat se do Indie, kam už předtím odjela jeho manželka se synem Janem a dcerou Helenou (*1940), narozenou v Klangu. V Indii se jim v září 1942 narodil syn Zdeněk. Jan Boďa získal místo u Bati v Batapuru, později se přesunul do Láhauru, kde se mu roku 1945 narodila druhá dcera Věra. Roku 1956 byl přeřazen do Batanagaru. O tři roky později přešel do baťovské továrny v britském East Tilbury. Zemřel v Anglii roku 1971. Dcera Věra se v roce 1970 vdala za Oleka Pleška, syna baťovské rodiny z Batanagaru, se kterým nyní trvale žije v Austrálii.

Bohman Matěj (*1911). K firmě Baťa nastoupil v srpnu 1925, absolvoval Baťovu školu práce a později tam pracoval jako zásobovatel. Do Singapuru odjel v srpnu 1938 jako prodejce. Vstoupil mezi dobrovolníky SSVF. Během okupace byl od prosince 1943 internován v Changi, kde jako vězeň číslo 3368 obýval celu 4.4.26, od května 1944 chýši č. 114 v Sime Road. Jeho manželka Marie (*1912) se dvěma dětmi, Milanem (*1937) a novorozenou Marií (* říjen 1941), stihla 1. února 1942 odjet na evakuační lodi do Indie. Tam byli umístěni v azylu v Nainitalu. Matěj Bohman po osvobození odjel v říjnu 1945 na zotavenou do Indie, navštívil také Československo. Zemřel roku 1990 v Singapuru. Manželka se s ním ještě ve 40. letech rozvedla a znovu se provdala za Petra Havrlanta, manažera Baťovy koželužny v indickém Mokamehghatu, a jejich rodina se roku 1974 přestěhovala do Austrálie.

Čepka Alois (*1910). Pocházel z Moravské Ostravy, u Bati pracoval od března 1936, nejprve jako účetní a korespondent, později jako pneumatikář. Do Singapuru byl vyslán v únoru 1938 coby prodejce pneumatik. Vstoupil do tamních dobrovolnických oddílů SSVF, kde dostal služební číslo 12973. Nejprve byl přiřazen k ženistům, později působil u ženistů v minérské jednotce pod vedením Charlese Kinahana. Během okupace byl od prosince 1943 internován v Changi, kde jako vězeň číslo 3369 obýval celu 4.4.25, od května 1944 chýši č. 114 v Sime Road. Po osvobození odjel v říjnu 1945 na zotavenou do Indie. V roce 1946 byl na dovolené v Československu, kde požádal o „potvrzení státní a národní příslušnosti a spolehlivosti“. V roce 1954 plul s manželkou Jaroslavou a dvěma dětmi (Alicí a Eduardem) na francouzské lodi Liberté z anglického Southamptonu do New Yorku. Zemřel v Kanadě.

Červinka Hynek (*1906). Vyučil se jako obchodní příručí a krejčí. Ve firmě Baťa začal pracovat v červenci 1929 jako prodavač. Do Singapuru odjel v srpnu 1938 jako vedoucí oddělení. Jeho manželka se dvěma dětmi, Ludmilou a Tomášem, se šťastně evakuovala 1. února 1942 do Indie, kde získala azylové ubytování v Petersfield School v Nainitalu. Červinka sám byl pasažérem evakuační lodi SS Redang, ale podařilo se mu přežít její potopení dne 12. února 1942. Poté byl internován v táboře Palembang na Sumatře. Na konci října 1945 projížděl s Viktorem Košem (viz níže) Singapurem cestou do Batanagaru, kde se následně zotavoval. Po válce pracoval v blíže neurčeném národním podniku v Čechách, a když se v listopadu 1947 znovu ucházel o místo u Bati, nebyl přijat. Zůstal v Československu, kde žil v Malenovicích. Zemřel roku 1984, jeho manželka roku 1989.

Dufek Antonín (*1911). Pocházel ze Slavičína na Moravě, vyučil se strojním zámečníkem. K firmě Baťa nastoupil v listopadu 1929, absolvoval Baťovu školu práce a stal soustružníkem. V roce 1937 pracoval u Baťovy Zlínské letecké společnosti při konstrukci letadel. Ze Zlína zamířil do Singapuru v srpnu 1938 jako strojmistr a údržbář v jednotce Jaroslava Adamíka (viz výše). Evakuoval se 11. února 1942 do Indie a následoval tak manželku Annu s dcerou Marií, které tam odjely už 1. února 1942. Následně bydleli v Bombaji. Po válce pracoval v belgickém Kongu a stal se belgickým státním příslušníkem.

Dvořák Vladimír (*1915). Pocházel z Kamence poblíž Poličky na Vysočině. U Bati nastoupil v srpnu 1930, absolvoval Baťovu školu práce a vykonával funkci účetního. Koncem roku 1933 ho firma poslala do Anglie a roku 1935 opět přesunula, tentokrát do Vídně. Do Singapuru odjel jako účetní v březnu 1939. Evakuován do Indie, po válce se vrátil do Singapuru a nějakou dobu žil i v Thajsku.

 

Goldmann Artur (*1911). Pocházel z Moravské Ostravy, k Baťovi nastoupil roku 1936 jako korespondent, později pracoval jako prodejce. V prosinci 1938 odjel jako kontrolor vzorkoven exportní firmy Kotva do Singapuru. Po vypuknutí druhé světové války se vrátil do Evropy a bojoval jako velitel jednotky u spojeneckého vojska. Po válce pracoval v hlavním štábu na Ministerstvu národní obrany. Podle informace z roku 1945 si změnil příjmení na Gonda.

 

Gromnica Bedřich (*1916). Pocházel z Dobratic u Českého Těšína, vyučen obuvníkem. K Baťovi nastoupil v srpnu 1931 jako prodavač a později pedikér v Mladé Boleslavi a ve Vítkovicích. Do Singapuru odjel v červenci 1937 jako zásobovatel. Podařilo se mu evakuovat a 27. února 1942 dorazil na palubě lodi Marella do Austrálie. V květnu 1950 tam požádal o občanství, které mu bylo v dubnu 1951 uděleno. V Austrálii nadále žil a nakonec roku 1976 i zemřel.

 

Heim Bedřich (*1909). U Bati pracoval od srpna 1929 jako rajonista, v prosinci 1936 byl odeslán na Nový Zéland jako velkoprodejce. Nejpozději od června 1940 působil v Singapuru, kde vstoupil do oddílů domobrany LDC pod služebním číslem 311. Zahynul během evakuace ze Singapuru v únoru 1942 na jedné z lodí, patrně na palubě potopené SS Redang. Jeho manželka Elsa se spolu s většinou baťovských žen šťastně evakuovala do Indie už 1. února 1942, azylové bydlení získala v Edwinstown House v Nainitalu. Po válce se vrátila do Zlína, vdala se za batanagarského baťovce Kiliána. Jméno Bedřicha Heima je vyryto na singapurském památníku v Kranji.

Hlobil František (*1912). Pocházel z Bystřice pod Hostýnem. U firmy Baťa byl od července 1927, po zapracování tam působil jako vedoucí údržby. V srpnu 1934 vycestoval na rok do Nizozemska, pak znovu v květnu 1936 do anglického East Tilbury. V pozici vedoucího strojníka a instruktora odjel v listopadu 1938 do indického Batanagaru. Nejpozději od června 1940 žil v Singapuru, kde vstoupil do oddílu domobrany, sloužil tam pod číslem 181. Po válce žil v Batanagaru a v Bombaji. V srpnu 1953 letěl z Frankfurtu do New Yorku. Usadil se a žil v USA.

Hrbek Jan (*1910). Vyučil se strojním zámečníkem. U Bati začal pracovat v říjnu 1935 jako mechanik v punčochárnách. Coby vedoucí punčochárny byl vyslán v srpnu 1938 do Singapuru. Během války byl veden v seznamu Červeného kříže jako zajatec. Žádné další záznamy o něm se nepodařilo nalézt.

 

 

Chudárek Stanislav (*1914). Pocházel z Polešovic na Moravě, u firmy Baťa pracoval od prosince 1928. Později tam působil jako rajonista, do Singapuru odjel v téže pozici v září 1938. Během okupace by od prosince 1943 internován v Changi jako vězeň číslo 3370 obýval celu 4.4.18 a od května 1944 chatrč č. 114 v internačním táboře Sime Road. V říjnu 1945 odjel na zotavenou do Indie. Roku 1946 se vrátil do Československa a v červenci se oženil s Hedvikou Sloupskou. Od září 1946 pracoval v Kalkatě, o dva roky později se přesunul do Singapuru. Tam v roce 1962 převzal singapurskou pobočku firmy Baťa po odcházejícím Antonínu Jugasovi. V roce 1963 se tamní vedení přesunulo do malajského Klangu, kde v listopadu 1969 předčasně zemřel.

Janeček Rudolf (*1919). Vyučen obuvníkem. K firmě Baťa nastoupil v lednu 1934, absolvoval Baťovu školu práce a pracoval jako prodavač. Do Singapuru odjel na začátku ledna 1939 jako prodavač-pedikér, pravděpodobně na stejné lodi jako Silvestr Němec. Spolu s ním se přihlásil do dobrovolnických sborů SSVF, kde sloužil pod číslem 13778. Krátce před válkou byli spolu se Silvestrem spolubydlící, na stejné adrese v Tiong Bahru. Jako voják padl do zajetí a zemřel na nemoc beri-beri v únoru 1945 v zajateckém táboře Labuan na Borneu. Jeho jméno je vyryto na singapurském památníku v Kranji i na pomníku obětem války ve Zlíně. 

Janečková Marie (*1920). Narozena ve Všetatech. K Baťovi nastoupila v říjnu 1934, pracovala jako knihovačka ve zlínské účtárně. V červnu 1939 odjela v pozici účetní-knihovačky do Singapuru. Tam se někdy mezi červnem 1940 a červencem 1941 provdala za baťovce Břetislava Sokola (viz níže). Před obsazením Singapuru se evakuovala do indického Batanagaru. Po válce spolu s manželem žili v Singapuru a v Rhodesii (dnešní Zimbabwe) a nakonec se usadili v Kanadě.

 

Jedovnický Stanislav (*1916). Pocházel z Ostrovánek u Kyjova. K firmě Baťa nastoupil v srpnu 1931, absolvoval Baťovu školu práce a byl zaměstnán jako prodavač. Do Singapuru byl vyslán v srpnu 1939 v pozici účetního. Vstoupil mezi dobrovolníky SSVF. Byl internován od prosince 1943 v Changi pod číslem  3577, obýval celu 4.4.11, od května 1944 chatrč č. 114 v internačním táboře Sime Road. Po osvobození odjel v říjnu 1945 na zotavenou do Indie. V srpnu 1952 plul spolu s manželkou Josefou a dvěma syny, Stanislavem a Ivanem, na nizozemské lodi Willem Ruys z anglického Southamptonu do Kolomba na Cejlonu – v té době uvedl, že pracuje jako nákupčí. Několik let působil v Indočíně a v Indii, s rodinou nakonec v roce 1957 emigroval do Austrálie, kde se usadil. V době dokončování této knihy (říjen 2019) již zemřel, ale jeho manželka tam stále žije.

Jugas Antonín (*1901). Vyučil se stolařem. U firmy Baťa začal pracovat v prosinci 1923, před odjezdem do Singapuru v květnu 1938 působil jako vedoucí prodejny v malajském Penangu, kde byl od roku 1934. V Singapuru působil nejprve jako vedoucí prodejního oddělení a po smrti tamního ředitele Václava Rojta v červenci 1941 převzal vedení singapurské pobočky firmy Baťa. Jeho manželka se synem byli evakuováni 1. února 1942, syn Milan (*1929) dorazil do Sydney 4. února 1942 na palubě lodi Bontekoe a manželka do Batanagaru, získala azylové ubytování v Jubilee Grove v Nainitalu. Jugas byl internován v prosinci 1943, nejprve pod číslem 3373 a byl umístěn v Changi v cele 4.4.26, později v chatrči č. 114 v internačním táboře Sime Road. V září 1946 navštívil Zlín. Po válce dál působil jako ředitel singapurské pobočky až do roku 1962, kdy se na důchod odstěhoval do Austrálie; tam nakonec i zemřel. Syn Milan se v 50. letech oženil v Kalkatě s Líbou Starobovou, nakonec rovněž skončili v australském Sydney.

Koblížek František (*1915). Vyučen obuvníkem. K firmě Baťa nastoupil v roce 1931, absolvoval Baťovu školu práce a stal se prodavačem. Do Singapuru vycestoval v srpnu 1938 jako skladník. Přihlásil se k dobrovolníkům SSVF, kde sloužil jako vojín číslo 12948. Podařilo se mu evakuovat do Indie, kde se v prosinci 1942 oženil s Annou Rojtovou – dcerou zesnulého ředitele singapurské pobočky firmy Baťa. Po válce žil v Batanagaru. V září 1952 s manželkou Annou a dcerou Boženou odcestoval na lodi Carthage z anglického Southamptonu do Singapuru; v seznamu pasažérů uvedl, že pracuje jako manažer firmy Baťa. Žil a pracoval v Singapuru a Malajsii.

Koš Viktor (*1911). Pocházel ze Ždánic u Kyjova. K firmě Baťa nastoupil v únoru 1931 jako kontrolor. V červnu 1938 odcestoval do Batanagaru jako vedoucí kontrolního oddělení. Syn Pavel s manželkou za ním vycestovali o něco později. Nejpozději od června 1940 pobývali v Singapuru, kde se jim narodila dcera Jaroslava. Vstoupil do oddílu domobrany LDC. Manželka s oběma dětmi byla evakuována 1. února 1942 do Indie, kde získali azylové bydlení v Petersfield School vNainitalu. Koš se pokusil o evakuaci, 12. února vyplul na palubě lodi Mata Hari, která byla Japonci zajata ráno 15. února poblíž Sumatry. Koš byl internován na Sumatře, kde se potkal s Červinkou a Zelníčkem, kteří přežili potopení SS Redang. Z tábora je nakonec propustili a všichni tři se po strastiplné cestě koncem prosince 1942 dostali do Medanu na severní Sumatře, kde s pomocí tamní pobočky firmy Baťa přečkali zbytek války. Na konci října 1945 projížděl s Hynkem Červinkou (viz výše) Singapurem cestou do Batanagaru, kde se následně zotavoval. Poté několik let pracoval pro firmu Baťa v Singapuru a dále v ústředí v Londýně, než byl roku 1963 přeložen do Kanady, kde roku 1995 zemřel. Syn Pavel žije v Anglii, dcera Jarmila v Kanadě.

Kožušníček Rudolf (*1910). Narodil se v Křelově na Olomoucku. K firmě Baťa nastoupil v říjnu 1927, pracoval v obchodech v Luhačovicích, Olomouci a Hodoníně. Po návratu z vojny roku 1933 pracoval jako korespondent a v lednu 1935 podnikl cestu do Indie. Nakonec byl v listopadu 1936 odeslán do Saigonu v tehdejší Francouzské Indočíně jako účetní tamější skupiny Baťových prodejen. Válka ho zastihla v Singapuru, kde vstoupil k dobrovolníkům SSVF a sloužil tam od 1. ledna 1941 jako vojín číslo 13774. Během okupace byl v prosinci 1943 internován v Changi pod číslem 3374 v cele 4.4.27, později v chatrči č. 114 v Sime Road. V květnu 1947 se plavil s manželkou Dobromilou na lodi Franconia ze Southamptonu do Bombaje a odtud pokračoval do Singapuru, kde pracoval do roku 1963. V únoru 1964 dorazil do Sydney, kde se usadil. V Austrálii nakonec i zemřel.

Kvapil Ladislav (*1913). V Singapuru pobýval nejpozději od října 1939, kdy tam pokládal spolu s dalšími baťovci věnec při výročí vzniku Československa. Evakuován z Batavie (dnešní Jakarty) na lodi Deucalion a 2. března 1942 dorazil do australského Fremantlu. V Austrálii se usadil a změnil si tam jméno na Larry Kent.

 

 

Lachs Erich (*1904). Narodil se v Přerově. U firmy Baťa byl od února 1932, pracoval jako zásobovatel. Do Singapuru byl vyslán v prosinci 1938 jako vedoucí výroby a prodeje punčoch. Během pobytu tam firmu opustil a přešel do společnosti Thomas Cook. Spolu s manželkou a dvěma dětmi (syn Petr, dcera Margaret) byl evakuován 10. února 1942 do jihoafrického Durbanu. Odtud pokračoval přes Kapské Město do Londýna. V říjnu 1945 byl ve Zlíně znovu přijat do služeb exportního podniku Kotva, ale v únoru 1946 byl z firmy propuštěn, když se zjistilo, že vyvíjí činnost pro konkurenci. Později žil v městě Maroubra v Austrálii.

Lebloch Oldřich (*1914). Pocházel z Moravského Žižkova u Hodonína. K firmě Baťa nastoupil do učení v srpnu 1928, absolvoval Baťovu školu práce a o dva roky později přešel do prodeje, nejprve jako kontrolor a poté jako prodavač-pedikér v Litoměřicích. V únoru 1934 odjel do Hongkongu jako zástupce vedoucího obchodu a později tam pracoval jako vedoucí skladu. V březnu 1938 po vojenské službě nastoupil jako rajonista v Hongkongu a v lednu 1939 odjel na Filipíny jako vedoucí prodejny v Manile, vzal si místní Filipínku za manželku. Nejpozději od dubna 1941 ale pobýval v Singapuru. Během okupace byl od prosince 1943 internován v Changi, kde pod číslem 3375 obýval celu 4.4.18, později chatrč č. 44 v internačním táboře Sime Road. V říjnu 1945 odjel na zotavenou do Indie. V září 1949 požádal v Singapuru o britské občanství. V lednu 1951 cestoval na lodi Chusan z Londýna do Singapuru, v seznamu je veden jako obchodník firmy Baťa. Nakonec žil a zemřel v Anglii.

Martinec Břetislav (*1903). Vyučen mlynářem. U Bati začal pracovat v červnu 1930, před odjezdem do zahraničí měl funkci skupináře ve stavebním oddělení. Působil v Indii, kde se roku 1935 v Kalkatě oženil s Marií Svobodovou. Byl hlavním architektem baťovského městečka Batanagaru. V únoru 1938 byl vyslán do Batavie (dnešní Jakarta v Indonésii) jako stavitel, v té době měl s manželkou jedno dítě. Nejpozději od června 1940 se již nacházel v Singapuru. Manželka byla evakuována do Indie 1. února 1942, dostala azylové bydlení v Edwinstown House v Nainitalu. Během okupace byl Martinec internován od prosince 1943 v Changi pod číslem 3509, později v chatrči č. 114 v internačním táboře Sime Road. Po válce působil u firmy Baťa v Londýně, v Anglii také zemřel.

Matuš Emil (*1903). Vyučen jako hodinář, k Baťovi nastoupil v srpnu 1928 jako mechanik. V listopadu 1936 byl v téže funkci vyslán do Batanagaru. Nejpozději od ledna 1940 pobýval v Singapuru, kde také vstoupil mezi dobrovolníky SSVF a sloužil tam pod číslem 13781. Za okupace byl v Singapuru internován od 6. prosince 1943 pod číslem 3376 a v Changi obýval celu 4.4.26, od května 1944 chýši č. 114 v Sime Road.. Po osvobození zůstal v Malajsku a ještě v 60. letech pracoval pro Baťu jako vedoucí továrny v Klangu. Na důchod odešel do Austrálie, kde v prosinci 1985 zemřel.

Mizia Alfred (*1914). Pocházel z Prostřední Suché u Fryštátu na Moravě. U Bati od srpna 1929 jako „mladý muž“ na vyučenou, absolvoval Baťovu školu práce, od roku 1930 tam pracoval jako zásobovatel, v srpnu 1933 přešel pracovat do firemní prodejny na pražském Václavském náměstí. V červnu 1938 vyslán do Singapuru opět jako zásobovatel. Přihlásil se tam jako dobrovolník do ozbrojených složek SSVF. Během války se odmítl ze Singapuru evakuovat a přiměl i svoji manželku Růženu se dvěma dětmi (Ivou, *1936, a teprve v březnu 1941 narozeným Alfrédem), aby tam všichni zůstali. Celá rodina nakonec skončila v internačním táboře Changi. Mizia měl číslo 3377 a obýval celu 4.4.27, od května 1944 chýši č. 114 a později chýši č. 30 v Sime Road. Jeho manželka dostala číslo 3428, Iva 3432 a Alfréd 3433. V říjnu 1945 odjel na zotavenou do Indie, pak se ale vrátil do Singapuru, kde zůstal minimálně do 50. let. Jeho manželka tam založila a provozovala dětskou školku Sunny Way. Nakonec se usadili v Austrálii.

Mráz Jan (*1914). Pocházel z Mutěnic na Strakonicku, vyučen pletařem. K Baťovi nastoupil v květnu 1937 jako zástupce vedoucího punčochárny v Třebíči. O tři měsíce později byl vyslán do Singapuru jako prodejce punčoch. V březnu 1938 se přihlásil k tamním dobrovolnickým sborům, působil jako vojín č. 12949 jako ženista a později minér ve stejném oddíle jako jeho kolega Antonín Čepka (viz výše) – během bojů odstraňovali nevybuchlé bomby. Po dobu okupace byl od prosince 1943 internován v Changi pod číslem 3378 v cele 4.4.25 a později v chatrči č. 114 v internačním táboře Sime Road. Po rekonvalescenci v Batanagaru se roku 1946 vrátil do rodných Mutěnic a v Československu už zůstal.

Myšák František (*1916). K Baťovi nastoupil v květnu 1932, absolvoval Baťovu školu práce a pracoval jako prodavač-pedikér. Odeslán do Singapuru v květnu 1939 jako instruktor pedikúry. Přidal se k jednotkám domobrany LDC, kde sloužil pod číslem 179. Evakuován 11. února 1942 do Indie. Po válce se usadil v Austrálii.

 

 

Němec Silvestr (*1919). U firmy Baťa začal pracovat v září 1936 jako prodavač, v prosinci 1938 vyslán do Singapuru jako pedikér. Vstoupil mezi dobrovolníky SSVF a sloužil u nich jako vojín číslo 13779. Nasazen při obraně Singapuru před japonskou armádou, 11. února 1942 raněn v boji a od kapitulace 15. února 1942 veden jako nezvěstný. Úředně prohlášen za mrtvého v červenci 1947. Jeho jméno je vyryto na singapurském památníku v Kranji i na pomníku obětem války ve Zlíně, stejně jako na pomníku v jeho rodných Vémyslicích.

Plhoň Klement (*1890). Narozen v Bořitově u Černé Hory. Vyučen obuvníkem. K Baťovi nastoupil v srpnu 1925, před odjezdem vykonával funkci vrchního příjemce. Do Singapuru vyrazil v srpnu 1939 jako organizátor výroby. Přidal se k oddílům domobrany LDC, kde sloužil pod číslem 344. Manželka se synem Zdeňkem evakuováni do Indie dne 1. února 1942. Plhoň se pokusil o evakuaci na lodi SS Redang a zahynul, když byla 12. února 1942 potopena Japonci. Jeho jméno je vyryto na singapurském památníku v Kranji i na pomníku obětem války ve Zlíně. 

Pospíšil Karel (*1910). Narozen v Přerově. Vyučen prodavačem, u Bati od března 1934, pracoval jako aranžér v prodejně v Přerově. Vyslán do Singapuru coby aranžér v dubnu 1938. Během okupace internován v Changi pod číslem 3663, později umístěn v chatrči č. 114 v internačním táboře Sime Road. V červenci 1950 coby pracovník plantáže firmy Baťa v Bukit Tiga požádal o britské státní občanství, později žil v Anglii.

 

Rojt Václav (*1885). Pocházel z Domažlic. U firmy Baťa převzal roku 1910 vedení plánovacího oddělení, po vypuknutí první světové války se stal vedoucím výroby v celé zlínské továrně. Ve 30. letech pomáhal s expanzí firmy na zahraniční trhy a v dubnu 1939 byl jmenován ředitelem pobočky v Singapuru. Zemřel v červenci 1941, pohřben byl na hřbitově v singapurském Bidadari. Jeho dcera Anna (*1916) byla evakuována do Indie dne 1. února 1942 a získala azylové bydlení v Nainitalu. V prosinci 1942 se batanagarské kapli sv. Václava provdala za Františka Koblížka (viz výše). Jejich dcera Božena Koblížková dodnes žije v Austrálii.

Řehoř František (*1920). Vyučen prodavačem. U firmy Baťa pracoval od roku 1935 jako prodavač. V prosinci 1938 odeslán do Singapuru jako prodavač-pedikér. Měl tam velké neshody s ředitelem Rojtem. Po vypuknutí války se vrátil do Evropy, v říjnu 1939 se připojil k československým legiím ve Francii, později byl pilotem u 310. perutě RAF. Na konci srpna 1944 se stal nezvěstným, pravděpodobně byl sestřelen nad průlivem La Manche během operačního letu. Jeho jméno je vyryto na pomníku obětem války ve Zlíně.

Smržák Oldřich (*1913). Narozen v Uhřicích na střední Moravě. U Bati nastoupil do Baťovy školy práce v srpnu 1927, před odjezdem pracoval v pozici manipulanta. V srpnu 1938 odeslán do Singapuru, kde působil jako obuvnický mistr. Zahynul společně s několika dalšími kolegy během evakuace při potopení lodi SS Redang dne 12. února 1942. Jeho manželka Miroslava a dcera Oldřiška byly úspěšně evakuovány 1. února 1942 do Indie, kde získaly azylové bydlení v Petersfield School v Nainitalu. Ovdovělá Miroslava Smržáková se znovu vdala za batanagarského baťovce Rudolfa Šíchu, se kterým později emigrovala do Austrálie, kde roku 1962 požádali o udělení občanství – v té době měli syny George Charlese a Rudolfa. Jméno Oldřicha Smržáka je vyryto na singapurském památníku v Kranji i na pomníku obětem války ve Zlíně. 

Sokol Břetislav (*1910). Narozen v Chlumci nad Cidlinou. Vyučen jako obchodník, k Baťovi vstoupil v březnu 1927 a pracoval jako dělník v gumárně. Od listopadu 1933 do ledna 1936 byl v Baťově továrně v anglickém East Tilbury. V srpnu 1937 odjel do Batanagaru jako instruktor, od května 1939 pak pracoval v malajské továrně v Klangu jako mistr. Před válkou se oženil s Marií Janečkovou (viz výše), která předtím také pracovala pro Baťu. Marie se 1. února 1942 úspěšně evakuovala do Indie, kde získala azylové bydlení v Jubilee Grove v Nainitalu. Břetislav byl během války internován od prosince 1943 v Changi pod číslem 3577 v cele 4.4.11 a později v chatrči č. 114 v internačním táboře Sime Road. Po osvobození se s manželkou usadili v Singapuru, později nějaký čas působil i v Rhodesii (dnešní Zimbabwe). Nakonec se přestěhovali do Kanady, kde Břetislav Sokol i zemřel.

Soural Jan (*1914). K Baťovi nastoupil v dubnu 1932, absolvoval Baťovu školu práce a později pracoval jako pedikér. V květnu 1939 odjel do Singapuru jako zástupce vedoucího prodejny. Podařilo se mu ze Singapuru úspěšně evakuovat do Indie, kde pak pracoval v Batapuru. Po válce se vrátil do Singapuru, nějakou dobu pracoval i v anglickém East Tilbury a získal britské občanství. V červenci 1955 se s manželkou Elaine a dcerou Růženou plavil na lodi Strathedem z Londýna do australského Brisbane. Zemřel roku 1991 v anglickém Bristolu.

 

Strangfeld Josef (*1904). Vyučen stolařem, u Bati od července 1927. Vypracoval se postupně na vedoucího příjmu zlínské továrny a následně i ředitele továrny ve Francii. Od roku 1935 pracoval pak v pozici vedoucího Domu služeb v Praze – vůbec nejprestižnější firemní prodejny. Do Singapuru odjel v listopadu 1937 jako organizátor prodeje. Zahnul při pokusu o evakuaci na palubě SS Redang, kterou Japonci potopili 12. února 1942. Jeho manželka Anastázie se zachránila díky evakuaci 1. února 1942 do Indie, kde získala azylové bydlení v Edwinstown House v Nainitalu. Jméno Josefa Strangfelda je vyryto na singapurském památníku v Kranji i na pomníku obětem války ve Zlíně. 

Straussler Eugen (*1908). Narozen v Podmoklech u Děčína. Vystudoval na univerzitě medicínu a od roku 1932 pracoval jako externí lékař ve zlínské Baťově nemocnici. V dubnu 1939 odjel s manželkou Martou a syny Petrem a Tomášem (pozdější britský dramatik Tom Stoppard) do Singapuru. Zahynul při evakuaci, pravděpodobně na potopené lodi SS Redang 12. února 1942. Jeho rodina se zachránila díky odjezdu do Indie 1. února 1942, získala azylové bydlení v Petersfield School v Nainitalu. Manželka Marta pak vedla Baťův obchod v indickém Darjeelingu, Po válce se znovu provdala za britského důstojníka Kennetha Stopparda a přestěhovala se i s dětmi do Anglie. Jméno Eugena Strausslera je vyryto na singapurském památníku v Kranji

Šebová Vlasta (*1920). K firmě Baťa nastoupila roku 1934, absolvovala Baťovu školu práce a později pracovala jako pedikérka. V květnu 1939 byla ve stejné pracovní pozici vyslána do Singapuru. V dubnu 1941 se provdala za Angličana George Tarryho. Evakuována na lodi Empress of Japan, v březnu 1942 dorazila do Liverpoolu. Její manžel byl za války internován a do Anglie se dostal po osvobození na lodi Sobieski v říjnu 1945. V roce 1946 se oba vrátili do Singapuru.

 

 

Štásek Josef (*1913). Vyučen řezníkem, u Bati pracoval od roku 1931 jako prodavač. V dubnu 1937 vyslán do Singapuru jako vedoucí centrálního skladu. Vstoupil tam do dobrovolnických jednotek SSVF, kde působil u ženistů jako vojín 12947. Zahynul ještě před válkou, v roce 1941 na tyfus v Saigonu.

 

 

Vaněk Alois (*1905). Pocházel z Oseku u Lipníku nad Bečvou, vyučen krejčím. K Baťovi nastoupil v září 1924 jako dělník a manipulant, později postoupil do nákupního oddělení a vedoucí chystací místnosti. V lednu 1939 odjel s manželkou Františkou, která tři roky pracovala u Bati jako knihovačka, a jejich dítětem do Singapuru jako nákupce. Během pobytu se s firmou dostal do sporu a po výpovědi pracoval jako nezávislý obchodník. Při chaotické evakuaci manželka s dítětem odjela 6. února 1942 do Indie, zatímco Vaněk dorazil lodí Gorgon do australského Fremantlu dne 20. února 1942. Nakonec se mu podařilo získat vízum do Indie, kde se mu narodilo další dítě. Byl tam také znovu přijat do firmy Baťa. V prosinci 1943 v Bombaji podepsal přihlášku do československé zahraniční armády, ale nebyl přijat ze zdravotních důvodů i s ohledem na nedobrý zdravotní stav manželky. Po válce se vrátil do vlasti a od května 1946 do konce roku 1948 pracoval ve Zlíně, následně přestoupil do firmy Exica Bratislava. V Československu už zůstal.

Varmuža Josef (*1912). Pocházel z Olomouce, vyučen obchodníkem. K Baťovi přijat v květnu 1937 jako aranžér do reklamního oddělení. V pozici reklamního manažera odjel v srpnu 1939 do Singapuru. Během okupace od prosince 1943 internován v Changi pod číslem 3382 v cele 4.4.27. Po osvobození odjel v říjnu 1945 na zotavenou do Indie. V únoru 1950 požádal v Singapuru o britské státní občanství. V 60. letech pracoval jako obchodní ředitel firmy Baťa v Klangu. Na důchod se odstěhoval do Kanady, kde roku 2000 zemřel. 

Vašica Jan (*1912). Pocházel z Jasené u Zlína. U Bati od července 1927, absolvoval Baťovu školu práce. Později pracoval jako skladník a nákupce. V srpnu 1939 odjel do Singapuru jako nákupce, pracoval v jednotce pana Jaroslava Adamíka. Manželka Božena s dcerou (rovněž Boženou) evakuovány 1. února 1942 do Indie, během války pak žily v Bombaji. Vašica se v roce 1947 účastnil župního sletu ve Zlíně. Nakonec se usadil v USA.

 

Vítek Karel (*1912). K Baťovi nastoupil v srpnu 1929, absolvoval Baťovu školu práce a poté pracoval jako účetní. V téže pozici vyslán do Singapuru v srpnu 1939. Spolu se Silvestrem se přihlásil do dobrovolnických sborů SSVF, kde byl registrován jako vojín pod číslem 13777. Během bojů byl raněn a zajat. Zemřel na malárii a beri-beri v zajateckém táboře Labuan na Borneu v březnu 1945. Jeho jméno je vyryto na singapurském památníku v Kranji i na pomníku obětem války ve Zlíně.

 

Vrla Ladislav (*1911). Narozen v Kvítkovicích u Uherského Hradiště, později žil v Napajedlech. U Bati od roku 1926, absolvoval Baťovu školu práce, pracoval nejprve jako dělník, později jako zásobovatel. V téže pozici vyslán do Singapuru v srpnu 1939. Manželka Marie, která pracovala jako šička u Bati od roku 1926 do odjezdu do zahraničí, byla evakuována do Indie 6. února 1942. Vrlovi se tam podařilo evakuovat také a v červnu 1943 podepsal v Kalkatě přihlášku do československé zahraniční armády. Během pobytu v Indii v lednu 1944 opustil firmu Baťa a začal pracovat v továrně firmy Janda v Láhauru, která zajišťovala vojenské dodávky. Po válce žil v Dakaru v Senegalu, nakonec se usadil v Austrálii. Jeho jméno je omylem vyryto na zlínském pomníku obětí druhé světové války.

Vyhnálek Josef (*1917). Pocházel z Nekoře u Jamného nad Orlicí. K firmě Baťa nastoupil v září 1931, absolvoval Baťovu školu práce, pracoval jako dělník a později zásobovatel a rajonář. V letech 1934–1937 byl prodavačem-pedikérem v prodejnách ve Zlíně, Lounech, Mělníku, Brně a Mladé Boleslavi, ve stejné pozici vycestoval i do Singapuru v květnu 1939, kde se pak stal zástupcem vedoucího hlavní prodejny na North Bridge Road. Vstoupil do dobrovolnických sborů SSVF, kde sloužil jako vojín číslo 13797. Byl zajat 13. února 1942 v bojích na Pasir Panjang. Jako válečný zajatec byl poslán na nucené práce v Barmě a na Borneu. Na konci roku 1945 se vrátil přes Londýn do Zlína, od března 1946 byl znovu přijat do firmy, pracoval v podniku Exica v Bratislavě. V Československu už zůstal.

Vytopil Karel (*1910). Pocházel z Brna. U firmy Baťa pracoval v letech 1927–1930 jako občasná výpomoc při zadávání a kontrole objednávek, než byl v září 1934 přijat jako rajonista. V roce 1935 odjel do Indie a v září 1939 odeslán do Singapuru jako vedoucí prodejního oddělení. Válka ho s manželkou Julií a třemi dětmi zastihla v Batavii, kde ji šťastně přečkali. Posléze pracoval u Bati v Indii (1946), anglickém East Tilbury (1953), rhodeském Gwelu (1954; jde o dnešní Gweru v Zimbabwe) a v 60. letech v USA a Kanadě. Na důchod se odstěhoval do australského Sydney, kde nyní žije i jeho rodina.

Wakerman František (*1921). Původně se jmenoval Blažek, ale ve 30. letech si změnil příjmení na Wakerman. U firmy Baťa byl od září 1936 jako prodavač a pedikér. V této funkci odjel v prosinci 1938 společně se Silvestrem Němcem do Singapuru, později ale začal pracovat v Klangu na plantáži. Vstoupil tam do domobrany LDC a po ústupu do Singapuru pomáhal jako dobrovolník u policie. Patřil mezi ty baťovce, kteří se dostali do sporu s vedením firmy v Singapuru a podnik opustil. Dva dny před japonskou invazí zadržel u Bukit Timah japonskou špionku. Nakonec se mu 13. února podařilo evakuovat a přes Batavii (Jakartu) a Cejlon se dostal do Indie. Tam vstoupil do britské armády, připojil se k Berkshire Regiment, kde sloužil dva roky, než nastoupil na vojenskou akademii, poté se jako major přidal k Sussex Regiment v Madrásu (Čennai). Účastnil se pak bojů v Barmě a osvobozování Malajska, povýšil na hodnost kapitána. Po válce pracoval v Penangu a později se trvale usadil v Singapuru, kde se oženil. Tam pak s manželkou Daisy vychovali čtyři děti.

Zamara Vilém (Wilhelm) (*1909). Narodil se ve Vídni, vyrůstal s rodinou v Kopistech u Mostu. K firmě Baťa nastoupil v únoru 1932 jako korespondent. Později pracoval v prodejnách v Dubí i v zahraničí (Německo a Alžírsko). Do Singapuru odjel v březnu 1938 jako vedoucí vzorkovny. Ještě před srpnem 1938 vstoupil k singapurským dobrovolníkům SSVF, kde dostal registrační číslo 13019 (jiný zdroj uvádí 13901). Firmu Baťa opustil a pracoval jako obchodní zástupce, mj. prodával psací stroje Remington. Zajat v Kuala Lumpur. Během války byl internován pod číslem 5606 (možná 3364?) v chatrči č. 114 v internačním táboře Sime Road. Po osvobození vyrazil v říjnu 1945 přes Anglii do Československa. V únoru 1946 byl ve Zlíně znovu přijat do exportního podniku Kotva, v prosinci téhož roku se vrátil do Singapuru. O rok později ale firmu Baťa opustil. V létě 1948 požádal v Singapuru o britské občanství. Zemřel v Kanadě.

Zapalač Jaroslav (*1911). K firmě Baťa nastoupil v červenci 1930 a pracoval tam jako zásobovatel. V téže pozici byl na konci prosince 1938 vyslán do Singapuru, kam jel stejnou lodí jako Silvestr Němec. Válka ho zastihla v Batavii (dnešní Jakarta), odkud evakuoval na lodi Marella a dne 27. února 1942 připlul do australského Fremantlu. V roce 1945 žil v Austrálii v Melbourne, ale patrně se nakonec usadil v Malajsii.

 

Zelníček Vladimír (*1912). U firmy Baťa pracoval od července 1926. Do Singapuru odjel v lednu 1939 jako nákupce, pravděpodobně stejnou lodí jako Silvestr Němec. Od května 1941 sloužil u dobrovolnického sboru v Penangu. Pokusil se o evakuaci na lodi SS Redang, kterou Japonci 12. února 1942 potopili. Zelníček přežil, byl zajat Japonci a internován na Sumatře. Zemřel roku 1988.

 

Zuna Josef (*1921). Narozen v Prievidzi, vyrůstal v Ostřešanech na Pardubicku. K firmě Baťa nastoupil v září 1935 jako dělník, absolvoval Baťovu školu práce a v červnu 1938 prošel prodavačským kurzem. Do Singapuru vyslán v prosinci 1938 jako pedikér, plul tam na stejné lodi jako Silvestr Němec. V prosinci 1939 se přihlásil do československé zahraniční armády ve Francii, později sloužil v anglické armádě, kde získal hodnost seržanta-majora. Od října 1946 pracoval v Baťově společnosti Kotva ve Zlíně, v listopadu 1947 byl znovu vyslán do Singapuru, ale koncem roku 1948 byl již opět ve Zlíně. Odešel na vlastní žádost na konci roku 1950.

 

 

Další krajané

 

Apelbaum David (*1904). Žil s manželkou Jarmilou (*1905) a synem Jiřím (*1938) v Kuala Lumpur a živil se jako hudebník. Během japonské invaze do Malajska se evakuovali do Singapuru. David zde pracoval jako hudebník v klubu Selangor, po japonské okupaci vystupoval na koncertech jako dirigent místního orchestru, některé skladby sám aranžoval. Celá rodina byla, pravděpodobně od prosince 1943, internována v Changi (David pod číslem 3366 v cele 4.4.29, Jarmila pod číslem 3411 s Jiřím pod číslem 3431 společně v místnosti A.2.PS). Po přesunu do internačního tábora Sime Road v květnu 1944 byl David v chýši č. 44. Po válce David požádal o britské občanství, které mu bylo uděleno v roce 1952 – při té příležitosti změnil příjmení na Apel. Žil dál v Singapuru, kde pracoval jako hudebník a učitel hudby. Zemřel v září 1967 během návštěvy Prahy, pohřben byl ale na židovském hřbitově na Thomson Road v Singapuru. Jarmila zemřela v únoru 1985 v Singapuru. Jejich syn Jiří (George Apel) v té době žil v Londýně, dcera Ludmila v Singapuru.

Bachratý Štepán (*1916). Singapuru působil jako římskokatolický misionář a učitel. Internován od prosince 1943 v Changi pod číslem 3367 v cele 4.4.19, později v Sime Road v chýši č. 114.

Berg Pavel (*1908). Narozen ve Vídni. Obchodník, ženatý. Evakuován 11. února 1942, dorazil do australského Fremantlu 20. února na palubě lodi Gorgon. Usadil se v Melbourne, jeho manželka Marie Josefa (narozená v Brně r. 1909) zůstala v Československu a následovala jej po válce rovnou do Austrálie. V listopadu 1948 dostal australské občanství.

Eisinger Pavel (*1876). Pracoval v Kuala Lumpur jako inženýr. Zajat v Kuala Lumpur a internován v Changi pod číslem 3371 v nemocničním zařízení, od května 1944 v Sime Road v chýši č. 35.

Getreuer Pavel (*1908). Obchodník u firmy Optorg & Co., ženatý. Spolu s manželkou Stellou, která pracovala jako lékařka, byli internováni v Changi pod čísly 3372 (Pavel v cele č. 4.4.28, později v Sime Road v chýši č. 114) a 1824 (Stella, v místnosti A.2.PS, kterou obývaly ženy a děti). Po válce zůstali v Singapuru, Pavel Getreuer v roce 1946 znovu nastoupil k firmě Optorg, později působil jako zástupce konzula v Řecku, je znovu zmiňován v singapurském tisku ještě roku 1968. Manželka Stella zemřela v Singapuru v červenci 1957.

Chalemová Margaret (*1916). Žena v domácnosti. Zajata v Malajsku v Cameron Highlands. Během okupace internována v Changi pod číslem3665 v místnosti A.2.PS.

Kinský Vojtěch. Spolu s manželkou a dvěma dětmi evakuován 10. února 1942 do Austrálie, kde žil v Sydney.

Kočí Bohuslav (*1889). Během první světové války zajat v Brodech u Lvova, v říjnu 1918 přijat do legionářského vojska. Autor sochy neznámého vojína ve Vladivostoku. V roce 1920 odešel do Číny, kde vytvořil řadu uměleckých děl – nejslavnější je socha Sunjatsena v Nankingu. Od října 1937 pobýval v Malajsku a nakonec v Singapuru. Zahynul na některé z lodí při pokusu o evakuaci v únoru 1942.

Luley Josef (*1897). Pocházel z Příbora na Moravě, studoval vysokou obchodní školu v Praze. Od srpna 1921 byl zaměstnancem ministerstva zahraničí. Nejprve pracoval jako úředník na velvyslanectví v Budapešti, později jako referent v Albánii a od prosince 1929 ve vyšších funkcích na československých konzulátech v Kalkatě a Bombaji. Do Singapuru odjel z Indie jako konzulární jednatel, do této funkce nastoupil 15. března 1941. V Singapuru bydlel v hotelu Raffles. Evakuován 6. února 1942 do Indie, kde žila jeho manželka a dcera. Během války pak pracoval v Kapském Městě (květen 1942 – únor 1943) a v Jeruzalému (březen 1943 – duben 1946). V roce 1949 z ministerstva propuštěn a od roku 1950 byl v důchodu.

Marischler Emil (*1905). Pocházel z Přerova, absolvoval obchodní akademii. Počátkem 30. let pracoval u firmy Baťa, na Dálný východ vycestoval na legendární lodi Morava v prosinci 1932. Nejprve pracoval v pobočce firmy v Batavii, ale zanedlouho se přesunul do Singapuru. Z firmy odešel zhruba o rok později v důsledku konfliktu s tamějším vedením. Později v Singapuru pracoval jako obchodník. V březnu 1941 požádal o povolání do československé armády ve Francii, k čemuž ale nakonec nedošlo. Žena Ludmila (*1906, Přerov) s dcerou Marcelou (*1936) byly evakuovány 6. února 1942 do Indie, zatímco Marischler dorazil 1. března 1942 na palubě Wang Pu do australského Fremantlu. Manželka s dcerou za ním dorazily v listopadu 1942 na palubě lodi Dominion. V roce 1950 rodina cestovala z Bombaje lodí Strathmore do australského Fremantlu. V roce 1959 získal australské občanství. Zemřel v Kalifornii na konci roku 1982.

Mense Osvald (*1881). Pocházel z Uherského Hradiště. V Singapuru působil jako inženýr. Spolu s manželkou Elsou (*1886, Vídeň) evakuován 6. února 1942, dorazili na lodi Tanda do Melbourne 30. března 1942. Jejich syn byl rakouský státní příslušník a jako takový během války internován v Tatuře v Austrálii. V roce 1946 získal Osvald Mense australské občanství.

Milner N. Pracoval pro firmu Far East Ox. And Aceth Ltd.

Muhlbergová Josefina (*1864). Československá Němka, další osud neznámý.

Muhlstein Rudolf. Pracoval pro Far East Ox. And Aceth Ltd. Spolu s manželkou Gertrudou byl evakuován 6. února 1942 do Indie. V červnu 1947 pluli z Kalkaty do Melbourne na palubě lodi Madura

Neuman Pavel. Pracovník firmy Human Pipe Ltd. Jeho manželka a dvě děti byli evakuováni 6. února 1942 do Indie. Další osud neznámý.

Paronová Pavlína (*1933). Školačka, zajata v Malajsku v Cameron Highlands – je možné, že tam chodila do internátní školy Tanglin Boarding School. Internována v Changi pod číslem 3666.

Paronová Simona (*1932). Studentka, zajata v Malajsku v Cameron Highlands – je možné, že tam chodila do internátní školy Tanglin Boarding School. Internována v Changi pod číslem 3667.

Pospíšilová Jarmila. Spolu s dcerou Alenou byly evakuovány 1. února 1942 do Indie, kde získaly azylové bydlení v Nainitalu.

Reiser Rudolf. Vyslán do Singapuru roku 1935 Exportním ústavem. Zanedlouho tam ale převzal zastoupení různých firem a osamostatnil se. Mluvil česky s německým přízvukem. Spolupracoval se Security Control Office jako důvěrník ve věcech československých občanů. Na začátku války převzal na žádost Britů funkci cenzora, kterou vykonával při zaměstnání – později ji předal Erichu Wodakovi, vedoucímu firmy Škoda v Singapuru. V únoru 1942 jeho dva synové bydleli v Londýně. Manželka byla evakuována do Indie 6. února 1942, Reiser ji následoval o pět dní později.

Robitschek Pavel (*1905). Pocházel z Nového Sedla. V roce 1931 otevíral Baťův obchod v singapurské budově Capitol. Během pobytu v Singapuru ale firmu opustil, zhruba ve stejné době jako Emil Marischler – tedy nejspíš roku 1933. Nejpozději od roku 1937 zastupoval firmu Nouveaux Co. V září 1937 uzavřel na dálku sňatek s Alicí Trostlerovou (*1912, Plzeň). Jeho novomanželka pak do Singapuru přicestovala v říjnu 1937 lodí Conte Rosso. V letech 1938–1940 opakovaně veřejně vystupoval jménem tamní československé komunity. Spolu s manželkou evakuováni 6. února 1942 přes Batavii, do australského Fremantlu. Během války žili v Sydney, v roce 1946 získal australské státní občanství. Po válce se vrátili do Singapuru. V květnu 1954 oba manželé letěli z Kalkaty do Sydney, do Austrálie opakovaně cestovali i v 60. a 70. letech.

Schmidtová Ilsa (*1928). Evakuována 6. února 1942 do Austrálie, během války pak žila v Perthu. Později se vdala se za Josefa Graniga z Rakouska.

Sienkievicz „Benny“ Wieslaw (*1919). Původem Polák z Českého Těšína, učil na Kings School v Singapuru. Po začátku války se přihlásil k dobrovolníkům SSVF, kde sloužil jako vojín číslo 13734 u jednotky obrněných automobilů a později pásových transportérů (Bren) – pravděpodobně tedy společně se Silvestrem Němcem. Podle všeho pracoval na částečný úvazek i pro firmu Baťa, protože na něj vzpomíná Josef Vyhnálek jako na jednoho z baťovců, kteří bojovali v řadách dobrovolníků, a dva dny před kapitulací spolu s ním padl do zajetí (pravděpodobně tedy v kopcích Pasir Panjang). Jako válečný zajatec byl vyslán do pracovního tábora na Borneo, kde v srpnu 1944 zahynul. (Jeyesův seznam válečných zajatců zmiňuje dvě osoby jménem Sienkievicz, jeden zápis je „Sinkewicz“ a druhý je zapsaná jako „Syncovitch“ a je u něj uvedeno „Bata-Czech“. Není ale pravděpodobné, že by u dobrovolníků SSVF sloužili dva muži z Československa se stejným jménem, takže téměř jistě jde o jednu a tutéž osobu.)

Sládek Klement (*1897). Jako zaměstnání uvádí „showman“. V Singapuru byl s manželkou ruského původu Fanny Vasiljevnou (*1901). Oba byli internováni v Changi pod čísly Klement 3379 v cele 4.4.22, později v chatrči č. 114 v internačním táboře Sime Road., a Fanny 3414 v místnosti A.2.PS.

Svobodová Anna. Manželka hudebníka, který byl internován v Šanghaji. V únoru 1942 pobývala Singapuru. Další informace neznámé.

Svrček Jan (*1916). Římskokatolický kněz. Internován od prosince 1943 v Changi pod číslem 3380 v cele 4.4.19, později v Sime Road v chýši č. 114.

Tkáč Petr. Římskokatolický kněz. Internován od prosince 1943 v Changi pod číslem 3381 v cele 4.4.19, později v Sime Road v chýši č. 30.

Vaníček Karel (*1909). Pocházel z Prahy. Od dubna 1938 pracoval pro Baťu jako vedoucí vzorkovny v Hongkongu, firmu ale během pobytu v zahraničí opustil a živil se jako obchodník. Válka ho zastihla v Singapuru. Manželka Anna Marie (*1912, Hamburk) pracovala jako zubařka, byla evakuována 6. února 1942 do Indie, Karel Vaníček odjel 11. února 1942 a dorazil 1. března do australského Fremantlu na palubě lodi Wang Pu. Manželka přijela do Austrálie v květnu 1942 lodí Madura. Oba pak vycestovali do Indie, ale v listopadu 1944 opět dorazili do Austrálie. V prosinci 1944 tam požádali o povolení k trvalému pobytu.

Vodák Bedřich (*1905). Pocházel z Uherského Hradiště. Obchodník, pracoval jako elektrický inženýr ve firmě Vodak, Roth & Co. Evakuován 10. února 1942 do Austrálie na lodi Wang pu, usadil se v Melbourne. V roce 1947 získal australské občanství.

Weinstein Leo. Bývalý motocyklový závodník, pracoval jako odborný automechanik v Indočíně. Po japonské invazi se přesunul do Hongkongu a následně do Šanghaje, nakonec skončil v Singapuru, kde našel práci jako automechanik nákladních automobilů. Evakuován 12. února 1942 do Indie. Odtud pokračoval přes Kapské Město do Londýna, kam dorazil v květnu 1942. Tam vstoupil do československé zahraniční armády.

Wodak Erich (*1902). Pocházel z Uherského Hradiště. Obchodník, později zástupce firmy Škoda v Singapuru. Spolu s manželkou Emilií (možná sestrou Pavla Berga) a dítětem evakuováni do Austrálie. Erich Wodak tam dorazil letadlem z Batavie do australského Darwinu 13. ledna 1942, o den později pokračoval do Sydney. V květnu 1946 požádal o udělení australského občanství. Rodina později žila v Melbourne.


Skupinový snímek baťovských žen poté, co se s dětmi úspěšně evakuovaly ze Singapuru do Indie.

Identifikované postavy:

1 – Marie Bohmanová, později znovu provdaná Havrlantová
2 – Miroslava Smržáková, později znovu provdaná Šíchová
5 – Marta Strausslerová,
později znovu provdaná Stoppardová
6 – paní Červinková
7 – paní Jugasová
9 – paní Heimová
11 – Milan Bohman (syn)
13 – Petr nebo Tomáš Straussler, později Stoppard
14 – Petr nebo Tomáš Straussler, později Stoppard
17 – Marie Bohmanová (dcera)


Skupinový snímek baťovců ze Singapuru z podzimu 1945


Skupinový snímek baťovců-dobrovolníků ze Singapuru, pořízený na podzim 1945

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Theme: Overlay by Kaira