Štítek: Batanagar

Japonská propaganda – Prince of Wales

Japonská propaganda – Prince of Wales

V desáté kapitole, která líčí válku o Britské Malajsko, najdete na str. 227 také příběh slavné bitevní lodi Prince of Wales. Její rychlé potopení v prvních dnech bojů 10. prosince 1941 zasadilo těžkou ránu obráncům Malajska a Singapuru a otřáslo pověstí britského námořnictva.

Z rodinného archivu, který mi poskytla paní Patricie Baránková, vybírám tento pozoruhodný propagandistický leták shazovaný z japonských letadel nad Indií.

Text říká: „Prince of Wales potopen. Údajně nepotopitelná loď byla zničena japonskými letadly 10. prosince 1941.” Podepsána je „Liga za indickou nezávislost ve východní Asii” – šlo tedy zjevně o součást snahy Japonců získat na svou stranu nejen indické vojáky, ale i civilní obyvatelstvo.

Po kapitulaci Singapuru padlo do japonského zajetí přes 85 tisíc britských vojáků, z velké části v ní sloužících Indů. Z nich se pak přes 40 tisíc přihlásilo k Indické národní armádě, která s japonskou podporou snila o osvobození Indie od britských kolonizátorů. Jejím nejvýraznějším vůdcem byl Subháš Čandra Bós. Ten sám na konci války zahynul při pádu letadla, kterým se snažil dostat do sovětské sféry vlivu.

Poválečné procesy s členy Indické národní armády, kteří byli repatriováni do Indie, posílily hnutí za indickou nezávislost, které nakonec pod vedením Mahátmy Gándhího v srpnu 1947 – dva roky po skončení druhé světové války – se svým požadavkem uspělo.

 

 

Japonská trofej Františka Koblížka

Japonská trofej Františka Koblížka

V květnu mě v reakci na můj blog kontaktoval pan Václav Koblížek – vnuk baťovce ze Singapuru Františka Koblížka a Anny Rojtové, dcery singapurského ředitele firmy Václava Rojta.

Oběma se podařilo Singapur opustit ještě před jeho obsazením Japonci a šťastně dorazili do Indie, kde v prosinci 1942 oslavili svatbu.

S panem Václavem jsme si vyměnili několik emailů. Vzpomíná v nich na paměti z dětství, kdy v rodinném domě zaznamenal různé artefakty po dědečkovi: jídelní hůlky s logem firmy Baťa, staré přístavní bedny ze Singapuru, stejně jako velký portrét svého pradědečka, ředitele Rojta.

Poslal mi také tento zajímavý dokument: povolení k držení poválečné japonské trofeje, meče nebo dýky. Z formuláře můžeme vyčíst, že byl členem domobrany (LDC) v Kuala Selangoru a že se účastnil osvobozování Barmy nebo Malajska, čímž si právo na trofej vysloužil. Je tedy mimo jiné zřejmé, že František Koblížek se po příjezdu do azylu v Indii přihlásil k britské nebo indické armádě (dokument zmiňuje velení 34. útvaru 14. indické armády, případně britské velení v Malajsku).

 

 

 

Cestovní dokumenty Františka Baránka

Cestovní dokumenty Františka Baránka

V dubnu 2020 mi napsala paní Patricie Baranek – dcera baťovce Františka Baránka, která nyní žije v Torontu – snímky několika dokumentů, které našla ve složkách po otci.

Jeho příběh před pár lety krásně popsala novinářka Judita Matyášová v tomto článku pro Lidovky:
https://ceskapozice.lidovky.cz/tema/batova-indicko-kanadska-stopa.A160810_171215_pozice-tema_lube.

Baránkovy archiválie dokumentují jeho cestu ze Zlína do Batanagaru v dnešní Indii. Podobně, jak dokumentuji v sedmé kapitole knihy (strany 145-152 ) ve 30. letech cestovaly desítky dalších baťovců, včetně Silvestra Němce.

František Baránek jel vlakem ze Zlína do Janova, kde se ubytoval v hotelu Vittoria poblíž přístavu. Dne 16. dubna 1937 se tam nalodil na zaoceánský parník Conte Biancamano společnosti Lloyd Triestino. Na jeho palubě dorazil do Bombaje, odkud pokračoval dál.

Na stejné lodi, pokud víme, cestoval v lednu 1939 z Janova i Silvestr Němec. Při zpáteční cestě do Evropy pak na její palubě v březnu 1939 cestoval konzul Poludna poté, co byl československý konzulát v Singapuru k 1. únoru 1939 uzavřen. O tom se ale více dočtete v samotné knize.

 

Theme: Overlay by Kaira