Upozornění: Na konci této stránky najdete rozluštění hádanky, kterou najdete v knize na straně 90.
V knize se zaměřuji na mapování přítomnosti a osudů našich krajanů v Singapuru (a Britském Malajsku) v letech 1937-1945. Stručný přehled jejich jmen a osudů najdete v příloze knihy, která je součástí i tohoto webu.
Čechoslováci – a také baťovci – se tam ale pohybovali už mnohem dřív. Něco o tom si můžete přečíst samostatném článku o našich legionářích v Singapuru , který jsem napsal v srpnu.
Pokud jde o firmu Baťa, první stopy její přítomnosti najdeme v inzerci místního tisku: jde o reklamu ze srpna a listopadu roku 1926, která avizuje novou dodávku dámských bot:
Tehdy ale ještě Baťa neměl vlastní prodejnu, takže reklama zákazníky zve do místního obchodu s obuví na Queen Street.
První značkový obchod, jak zmiňuji v knize, Baťa otevřel v ikonické budově Capitol na North Bridge Road v centru Singapuru. Toto je reklama otištěná v pátek 6. února 1931, která anoncuje jeho otevření „příští týden”. Díky tomu můžeme upřesnit zahájení provozu první prodejny firmy Baťa v Singapuru na týden od 9. do 15. února 1931.
V témže týdnu vyšel v místních novinách Malaya Tribune dlouhý text popisující firemní strategii firmy i její plány pro Singapur – slibují mimo jiné snížení prodejních cen díky tomu, že odpadne mezičlánek v podobě nezávislého prodejce. Článek ilustruje portrét zakladatele a majitele firmy Tomáše Bati:
Velkou publicitu pak vyvolala obchodní cesta Tomáše Bati po Dálném východě, během které vedle řady destinací navštívil i samotný Singapur. Řada článků avízujících očekávaný příjezd „krále bot“ a „obchodního génia“ vrcholí informací o tom, že 9. ledna 1932 konečně přijel a odhalil své plány na otevření továrny:
Následovalo několik dalších článků s podrobnostmi mj. o tom, že část strojů pro výrobu bot včetně moderního dieselového pohonu jsou již v singapurském přístavním skladu nebo že Tomáš Baťa chce jednat o zakoupení vlastní kaučukové plantáže, aby si zajistil vlastní dodávky gumy pro obuvnickou výrobu. To se, jak možná už víte z knihy, stalo v roce 1935. Velká továrna v malajském Klangu však zahájila výrobu až v roce 1937. Ony zmiňované stroje tedy nakonec asi sloužily jen v nějaké místní singapurské dílně. Druhou – a pravděpodobnější – možností je, že šlo o spekulaci či omyl a zpráva se týkala strojů pro první Baťovu továrnu v regionu, která zahájila experimentální provoz v roce 1942 v indickém Konnagaru pod vedením několika desítek baťovských odborníků ze Zlína (jejich cestu lodí Morava popisujeme podrobně rovněž v knize).
To, jak Čechoslováci a baťovci v Singapuru žili a co je tam potkávalo, rekonstruuji v páté kapitole knihy na téměř dvaceti stranách. Přesto se ani tak několik historek – většinou kriminální povahy, díky které o nich referoval místní tisk – do této kapitoly už nevešlo. Dám jim tedy prostor tady:
Po nočním vloupání do firemní budovy v červnu 1939, které jako příklad uvádím v knize, zažila firma podobný útok v dubnu 1940: „Policie pátrá po dvojici zlodějů, kteří se včera v noci vloupali do rezidence manažera firmy Baťa na Barker Road, kde ukradli oblečení a 20 dolarů v hotovosti. Majitel je právě pryč na dovolené, pachatelé ale nečekaně překvapili služebnou, po které následně požadovali cennosti. Dům si otevřeli paklíčem.“
Firma také měla problémy s některými vlastními zaměstnanci, a tak v lednu 1941 čteme: „Před soudem stanul Charlie Cheah, mladý Číňan, pro zpronevěru 93 dolarů v době, kdy byl prodavačem v obchodě firmy Baťa. Čelí i dalšímu obvinění ze zpronevěry 138 dolarů, kterého se měl dopustit dne 30. prosince.“
Potíže byly i s dalším zaměstnancem jménem Lim Hock Guan, kvůli kterému si Baťa dokonce zaplatil novinový inzerát upozorňující na to, že tento pán od firmy odešel ke dni 23. 7. 1940 a nemá již oprávnění jejím jménem jednat.
Další krádež firmu Baťa postihla v květnu v prodejně v malajském Kuala Lumpur, kam se během noci vloupal neznámý pachatel a ukradl sto párů drahých bot v celkové hodnotě 500 dolarů, dalších 20 dolarů si odnesl z pokladny.
Nejsmutnější zprávou byla tragédie v červnu 1941, která se odehrála mezi pracovníky továrny Baťa na Prince Edward Road. Šlo o záhadnou sebevraždu devatenáctileté Lui Sat Mui, podle vyjádření kolegů „nejhezčí a nejveselejší“ pracovnice továrny. Při vyšetřování ji pan Jugas popsal jako velmi bystrou a oblíbenou kolegyni, která během práce zpívala čínské písně. Manažer dotyčného oddělení Jan Basica vyšetřovatelům řekl, že vždy vypadala spokojeně, ale 23. 6. měla podle všeho nějakou depresi. Z práce prý odešla v 16 hodin jako obvykle, ale o hodinu později se tam zase vrátila a čekala ještě na nějaké své kamarádky. Večer se pak doma z neznámých důvodů otrávila jedem.
V dobových singapurských novinách lze dohledat desítky článků z let 1938 a 1939, které dokumentují zhoršující se poměry, vyhlášení Mnichovské dohody a nakonec i rozpad Československa a okupaci českých zemí hitlerovským Německem. Některé z nich byly ilustrovány i fotografiemi, jako například tato zpráva o cvičeních československé armády na jaře 1938:
Uveďme ale i pozitivní zprávu: například tuto o benefičním divadelním představením věnovaném československým uprchlíkům. Proběhlo v prosinci 1938 ve Viktoriině sále v Singapuru a v hlavní roli vystoupila Joanna Archdeaconová. Jde o divadelní hru „Escape me Never” (Nikdy mě neopouštěj) z roku 1934.
Nakonec se vrátíme k jedné hádance, kterou v knize v této kapitola najdete na straně 90:
Odpověď najdeme v reportáži z akce z jiného singapurského deníku, kde se v popisku snímku objevuje i jeho rozklíčování. Pokud editor neudělal chybu, pak český kroj je na obou snímcích zcela vpravo.
