V kapitole věnované singapurským dobrovolníkům a tomu, jak se mezi ně v letech 1938-1941 zapojovali naši krajané, se podrobně věnuji vybavení, výcviku a těchto fungování dobrovolnických sborů. Najdete tam také výmluvné osobní zážitky baťovců.

Tohle je přehled patnácti našich dobrovolníků, o nichž víme s jistotou, že sloužili v řadách SSVF (Straits Settlements Volunteer Force):

Jméno	Datum vstupu	Číslo	Jednotka
Pavel Ambrož	15. 11. 1940	?	kulometná
Matěj Bohman	?	?	kulometná
Alois Čepka	1938	12973	střelecká
Rudolf Janeček	leden 1941	13778	střelecká
Stanislav Jedovnický	?	?	kulometná
František Koblížek	?	12948	?
Rudolf Kožušníček	1. 1. 1941	13774	kulometná
Emil Matuš	leden 1941	13781	kulometná
Jan Mráz	březen 1938	12949	royal engineers (ženisté), později minér
Silvestr Němec	leden 1941	13779	obrněné automobily, později střelecká
Wieslaw Sienkievicz	1940	13734	obrněné automobily, později střelecká
Josef Štásek	?	12947	royal engineers (ženisté), později minér
Karel Vítek	leden 1941	13777	střelecká
Josef Vyhnálek	leden nebo později v r. 1941	13797	střelecká
Vilém Zamara	?	13019 nebo 13901	?

Některé zdroje zmiňují ještě další jména, jako třeba Chudárek, Jugas, Lebloch, Martinec, Mizia,  Pospíšil, Sokol, či Varmuža. Ti však patrně sloužili v řadách domobrany (LDC – Local Defense Corps), kde byl třeba i Koš a patrně také další, starší nebo ženatí Čechoslováci.

Až po uzávěrce knihy jsem získal kopii knihy Paula Gibbse Pancheriho nazvané „Volunteer” (tedy „Dobrovolník!”). Velmi čtivě podává své vzpomínky od příjezdu do Singapuru – jeho nejsilnějším prvním vjemem byla silná vůně tropických květin – až po službu u dobrovolníků, účast v bojích a následně 3,5 roku v japonském zajetí.

U dobrovolníků byl začleněn do skotské roty S prvního praporu SSVF, sloužil jako kulometčík. Účastnil se prvního dvouměsíčního výcvikového soustředění v létě 1940, které podrobně popisuji v knize. Vtipně popisuje různé zlepšováky, třeba „vynález” plukovníka Chidsona, kterým bylo kolečko na převoz kompletní sestavy kulometu (včetně munice, chlazení a podstavce) – problém byl v tom, že kolečko často v terénu zapadalo do bažin.

Skvěle ale popisuje atmosféru i společenský život mezi singapurským dobrovolníky. Po nástupech a cvičeních se scházeli v jídelně budovy SSVF, kde popíjeli oblíbený drink stenghas (trocha whiskey ředěná velkým množstvím sodové vody). K zakousnutí měli oblíbené suchary se sardinkami pokapanými ostrou omáčkou Tabasco. Útratu za kamarády prý většinou platili ti, kdo prohráli v kostkách: hrálo se hodně, pro zábavu i jako příležitost seznámit se s dalšími dobrovolníky. Zaujalo mě, že nejběžnější hra s kostkami se jmenovala „Bangkokský nevěstinec”. Této zábavy se jistě účastnili i naši krajané včetně samotného Silvestra.

Na jaře 1941 pak prý všichni dobrovolníci nafasovali do výstroje dvoje šortky, jedny kalhoty, dvě košile, boty a tuniku. Výzbrojí jim pak byly většinou opotřebené pušky z 1. světové (Lee Enfield) a zastaralé kulomety Vickers a Lewis. V archivech válečného muzea IWM v Londýně jsem dokonce našel příručku k obsluze kulometu Vickers, vyrobenou přímo pro dobrovolníky SSVF.

Další zajímavé dokumenty, ilustrující alespoň trochu zážitky singapurských dobrovolníků, najdeme v dobovém místním tisku.

Tak například tento snímek ukazuje zápis nových dobrovolníků v červenci 1941, který probíhal přímo v sídle SSVF na Beach Road.

Následující snímek naopak zachycuje dobrovolníky při vyplácení žoldu. Podle informace pod snímkem byla symbolická odměna (v knize se tomuto tématu věnujeme podrobněji) vyplácena jednou týdně, a to v pátek.

Singapurské noviny také tiskly rozsáhlé reportáže z výcvikových soustředění dobrovolníků. Tyto články byly jedním z důležitých pramenů, z nichž jsem v knize čerpal. Aby si čtenář mohl udělat vizuální představu, takto vypadaly některé titulní strany v letech 1939 a 1940:

Moc pěkně udělané jsou i výpravné ročenky SSVF. V londýnském archivu mají tři: 1937/1938, 1938/1939 a 1939/1940. Bohužel následující vydání, ve kterém bychom bývali mohli najít jména našich dobrovolníků, nemají k dispozici. Není ani jisté, jestli ročenka 1940/1941 vzhledem k zahájení bojů vůbec vyšla…

A když už je řeč o londýnském muzeu IWM, tak kromě pokladů ve svých archivech má ještě další spojitost s bitvou o Singapur. Před budovou totiž stojí dvě legendární 15-palcová námořní děla – přesně taková, jaká byla součástí obrany Singapuru. Při pohledu zblízka je to opravdu úctyhodná ráže!