Reportáž ze Singapuru, který jsem navštívil v květnu 2019, představuje závěrečnou kapitolu mé knihy o tamních baťovcích a dalších našich krajanech. Naši výpravu ″po stopách baťovců” jsem dokumentoval podrobně i fotograficky, ale do knihy se samozřejmě vešel jen užší výběr snímků. Dávám jim proto větší prostor tady online.

Už při příletu nás čekalo uvítání tamní pobočkou firmy Baťa, která se nejprve postarala o náš převoz a pozvala nás také na návštěvu v jejich kanceláři na North Bridge Road – sídlí ve výškové budově, která vyrostla v místech, kde kdysi stávala funkcionalistická stavba vybudovaná v roce 1941 jako ústředí firmy pro Singapur a Malajsko.

Kromě toho jsme během týdenního pobytu navštívili čtrnáct dalších míst spojených s příběhem Silvestra a dalších baťovců v Singapuru. Tady najdete jejich přehled na interaktivní mapě (pro zobrazení legendy je třeba rozkliknout ikonu v horním levém rohu).

První zastavení bylo v katolickém kostele svatého pastýře, kam chodili i naši krajané. Je zdokumentováno, že se tam Silvestr účastnil pohřebního obřadu zesnulého ředitele místní pobočky firmy pana Václava Rojta.

  

Hned o blok dál stojí ikonická budova Capitolu, v níž Baťa otevřel v únoru 1931 svoji první prodejnu. Tehdejší a dnešní stav můžete sami porovnat na těchto dvou snímcích:

Třetím zastavením bylo někdejší ústředí dobrovolnických sborů SSVF. I tato budova se téměř zázrakem zachovala ve stínu moderních mrakodrapů (opět můžete srovnat s dobovým snímkem):

 

Budova slavného Rafflesova hotelu, který stojí téměř naproti, byla právě nově zrenovována. I když to není doloženo, můžeme předpokládat, že Silvestr se tam se svými kamarády a kolegy občas účastnil společenských akcí.

Rovněž v centru města, pár set metrů odsud, stojí památník první světové války, tzv. Cenotaph. Jak víme z dobového tisku, místní Čechoslováci se zde u jeho schodů scházeli každý rok 28. října, aby si připomněli výročí vzniku Československa.

Naše kroky vedly také na bidadarský hřbitov, kde byl pohřben ředitel Rojt a kde se baťovci v červenci 1941 rovněž sešli během posledního rozloučení. Kdysi rozsáhlý hřbitov krátce po naší návštěvě zcela ustoupil moderní výstavbě. My jsme ještě na poslední chvíli stihli zachytit starou vstupní bránu a palouček s několika posledními hroby. Dnes už byste neviděli ani to.

Velkým zážitkem pro mě bylo i vypátrání bytu, kde Silvestr bydlel v posledních měsících svého života: pravděpodobně někdy od srpna, kdy byl z firmy Baťa propuštěn, do prosince 1941, kdy byl jako dobrovolník mobilizován. Jeho adresu známe díky seznamu ztraceného majetku, který po válce sestavili dva jeho kolegové a kamarádi. Zní Tiong Bahru, Guan Chuan Street, Flat 10, Room 3. Na prvním snímku vyznačuji, jak vypadá vchod z ulice. Uvnitř následuje schodiště a pak dveře od Silvestrova někdejšího bytu! Do domu je možné vejít u zezadu, brankou z vnitrobloku.

 

Smutnějším, ale podobně silným momentem pro mě byla návštěva Alexandřiny nemocnice. Stál jsem přímo na místě, kde japonští vojáci vraždili bezbranné pacienty, kteří leželi na improvizovaných lůžkách na chodbě. V parku před budovou jsem umístil jednu z památečních stuh, které jsem s sebou do Singapuru přivezl.

Nejvzdálenějším místem, kam jsem se ze Singapuru po Silvestrových stopách vydal, byly vodopády Kota Tinggi ve státě Džohor na jihu Malajsie. Baťovci sem před válkou o nedělích občas jezdívali na výlety a koupali se v tůni pod peřejí. Totéž místo se mi podařilo identifikovat i po 80 letech. Tady Silvestr jistě trávil šťastné chvíle.

 

 

 
  

Konečně přidávám sérií snímků z válečného hřbitova a památníku Kranji. V detailech najdete i jména našich krajanů, kteří během japonské invaze a okupace přišli o život.