3. kapitola: Cesta do Zlína

K této kapitole mi nejprve dovolte sdílet několik užitečných online odkazů, než nakonec přejdu k zajímavým ukázkám z baťovského podnikového týdeníku Batanagar News, jehož tři ročníky má ve své knihovně Nadace Tomáše Bati. Nadace sídli v bývalé zlínské vile Tomáše Bati. Vila je nádherně udržovaná a kromě skromné, ale jedinečnými dokumenty disponující knihovny, nabízí prohlídky a konání společenských akcí. Nadace samotná pak pořádá vlastní přednášky, výstavy a akce. Publikuje také vlastním nákladem tématické knihy.

Baťova vila ve Zlíně

Stránky Státního okresního archivu Zlín na zámku v Klečůvce najdete tady:  http://zlin.mza.cz . Klečůvka je asi 15 minut jízdy autem z centra Zlína.

V knize zmiňuji i stránky dalšího baťovského badatele a znalce Pavla Hajného, který provozuje tento web:  https://batastory.net/cs/

Další zajímavé „baťovské” weby, kde se dají najít zajímavé informace, jsou zde https://zlin.estranky.cz/clanky/batovy-zavody.

A teď konečně k Batanagar News, které online nikde nenajdete. V Baťově nadaci mají tři kompletní, vyvázané ročníky 1938, 1945 a 1946. V archivu na Klečůvce se pak dají najít některá jednotlivá čísla i z let 1939 a 1947.

Z dalšího jejich pozoruhodného obsahu, který se do knihy už nevešel, vybírám následující.

První je článek z 15. září 1945, který předchází dlouhé reportáži o osudu singapurských baťovců otištěné 6. října 1945. Zářijový článek nadepsaný „Pozdrav vám, baťovcům v Singapuru” je oslavou prvních zpráv o tom, že kolegové ze Singapuru byli osvobozeni a jsou (většinou) naživu. Úvodní věta říká:

„Když minulý týden Lord Louis Mountbatten, vrchní velitel spojeneckých vojsk v Jihovýchodní Asii, pochodoval se svými vítěznými armádami ulicemi Singapuru, byla mezi tisícovkami osvobozených válečných vězňů, jejichž nepopsatelné utrpení tím skončilo, také hrstka singapurských a majajských baťovců: Čechoslováků, Majalců a Číňanů.”

Článek dále stručně shrnuje historii firmy Baťa v Singapuru, od osobní návštěvy Tomáše Bati v roce 1932 a následné otevření první prodejny, přes zakoupení gumovníkové plantáže o pár let později a otevření továrny v Klangu roku 1936, až po další velký impuls k tamnímu rozvoji, který následoval po Mnichovské dohodě: zlínské ústředí pak urychlilo vývoz strojů a týmů talentovaných pracovníků do zahraničí. Následuje popis válečných událostí. V zápalu patriorismu a jisté naivity pak text vybombardování továrny v Klangu během jednoho z japonských náletů článek připisuje tomu, že „Japonci nezapomněli na boje, které s firmou Baťa prohráli na indických trzích”:

Továrna v Klangu byla během války prakticky srovnána se zemí, a to nejen důsledkem bombardování, ale následně i jejím zničení spojeneckými vojsky během ústupu v prosinci 1941. Situaci dobře ilustruje následná dvojice snímků, publikovaná v Batanagar News v lednu 1946:

Nějaké zprávy o situaci kolegů-baťovců v Singapuru se ale v batanagarských novinách objevily ještě před koncem války. Vzhledem k absenci jakékoliv komunikace s tam internovanými Čechoslováky, nedostatku věrohodných zdrojů a bez možností informace ověřit, však šlo spíše o hodně spekulativní zprávy. Příkladem může být tento článek z 19. května 1945, který na základě kusé zprávy Mezinárodního Červeného kříže o tom, že Josef Strangfeld není mezi internovanými Čechoslováky, usuzuje, že musel zahynout v krutých podmínkách japonského věznění. Ve skutečnost, jak už víme, se Josef Strangfeld pokusil 12. února 1942 o evakuaci a zahynul na lodi SS Redang, kterou cestou potopilo japonské námořnictvo.

V další ukázce, která je z 15. prosince 1945, najdeme vzkaz singapurského ředitele Milana Jugase při jeho odletu z Batanagaru zpět do Singapuru. Vracel se tam po krátkém pobytu v Indii, kam po osvobození zamířila na zotavenou většina baťovců osvobozených ze singapurských internačních táborů. V článku děkuje Batanagaru za pohostinnost a poskytnutou pomoc a slibuje, že činnost firmy v poválečném Malajsku a Singapuru brzy obnoví:

Na obou předchozích reprodukcích si můžete všimnout i tradičního obsahu baťovského tisku: pravidelného vyhlašování nejlepších pracovníků uplynulého týdne, rámci motivace ostatních i s uvedením jejich odpovídající mzdy (která se skládala i z výkonové složky).

Na závěr se podělím o dvě méně dramatické, ale také typické a zvlášť z dnešního pohledu vtipné způsoby posilování pocitu sounáležitosti pracovníků k firmě Baťa. První je „baťovská abeceda”, která ke každému písmenu v (anglické) abecedě přidává slovo související s firmou a doprovází je  krátkým heslem.

V jednom z vydání továrních novin najdeme celou stranu vybraných říkanek, které na téma baťových bot složili jednotliví zaměstnanci.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Theme: Overlay by Kaira